• Cizinci s trvalým pobytem na základě povolení k pobytu na území ČR. Své postavení dokládají tito cizinci po dosažení 15 let věku průkazem o povolení k pobytu vydaným Policií ČR. Na tyto cizince se pohlíží při zaměstnávání jako na státní občany ČR, nepotřebují povolení k zaměstnání a s výjimkou některých povolání, kde zákon vyžaduje státní občanství (např. státní služba), nejsou při volbě zaměstnání omezeni.
• Občané členských států Evropské unie a jejich rodinní příslušníci. Tito občané mají v pracovněprávních vztazích v ČR stejné právní postavení, jako občané ČR. Občané EU proto v ČR nepotřebují povolení k zaměstnání a mají právo pobytu po dobu tohoto zaměstnání. Obdobně jako na občany EU se pohlíží i na občany ze států Evropského hospodářského prostoru (EHP), to je z Norska, Islandu a Lichtenštejnska. Povolení k zaměstnání nepotřebují ani občané Švýcarska.
• Občané ze třetích států mimo EU. Tito cizinci potřebují pro přijetí do zaměstnání, jakož i po celou dobu zaměstnání v ČR povolení k zaměstnání od příslušného úřadu práce. Výjimka je v případech, kdy je jiná úprava provedena mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. Tito cizinci potřebují rovněž povolení k pobytu za účelem zaměstnání. Toto povolení jim vydává cizinecká policie na základě žádosti doložené povolením k zaměstnání.

Za nesplnění této povinnosti zaměstnavateli hrozí pokuta až 100 000 Kč

Zaměstnavatel, který zaměstná cizince nebo občana Evropské unie, je povinen nejpozději v den jeho nástupu do práce písemně informovat příslušnou krajskou pobočku úřadu práce. Tato písemná informace musí obsahovat celou řadu údajů (jméno a příjmení zaměstnance, jeho adresu, číslo cestovního dokladu, druh práce, místo výkonu práce a další údaje stanovené zákonem).

Za nesplnění této povinnosti zaměstnavateli hrozí pokuta až 100 000 Kč, ačkoliv se většinou s ohledem na relativně nízkou závažnost udělují pokuty nižší. V každém případě však jde čistě o odpovědnost zaměstnavatele – samotného zaměstnance tedy nelze v této souvislosti jakkoliv sankcionovat.

Zaměstnávání cizinců a daň z příjmů

V souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou z pohledu daně z příjmu cizí státní příslušníci považováni za poplatníky daně z příjmu fyzických osob, přičemž podle § 2 odst. 3 ZDP se jedná o tzv. daňové nerezidenty.

Pojmy daňový rezident a daňový nerezident se sice přímo v ZDP nevyskytují, nicméně jsou běžně používány v daňové teorii i praxi. Jako daňoví nerezidenti se označují osoby, které mají daňovou povinnost jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky. Za příjmy ze zdrojů na území ČR se podle § 22 odst. 1 písm. b) ZDP považují rovněž příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání). Příjmy za výkon práce na základě uzavřeného pracovního poměru jsou považovány v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. a) ZDP za příjmy ze závislé činnosti.

V této souvislosti je velmi důležité správně stanovit, zda je konkrétní cizinec považován na území ČR za daňového rezidenta, či nikoliv. Jinými slovy, ne každý cizinec je daňový nerezident. V praxi se vyskytují případy, kdy je cizinec považován z pohledu daně z příjmů za daňového rezidenta, i případy, kdy je občan ČR považován za daňového nerezidenta. V souladu s ustanovením § 2 odst. 2 ZDP se totiž za rezidenty považují nejen osoby, které mají v ČR bydliště, ale i osoby, které se zde obvykle zdržují. Bydlištěm na území České republiky se pro tyto účely rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl se v tomto bytě zdržovat. Přitom za stálý byt se považuje jakýkoliv byt včetně najatého, který má daná osoba k dispozici pro stálé užívání. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu (přítomnost manžela, dětí apod.).

Zákon o dani z příjmů dále v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 ZDP považuje za poplatníky obvykle se zdržující na území České republiky ty, kteří zde pobývali alespoň 183 dnů v daném kalendářním roce. V některých případech se samozřejmě může stát, že poplatník by byl na základě těchto podmínek rezidentem ve dvou či více státech (např. má bydliště na Slovensku, ale z pracovních důvodů se zdržoval 200 dnů v České republice). Reálně tato situace může nastat pouze u státních příslušníků zemí, se kterými nemá Česká republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, která v článku 4 řeší tyto situace vždy tak, aby každý občan byl rezidentem pouze jednoho smluvního státu.

Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy, pokud není dohodnuto jinak

...skočná či valčík na lesní cestě? Možná Star Dance 2022

1. Zaměstnanec p. Opička s bydlištěm v Německu pracuje pro zaměstnavatele EHV Enterprise a. s. se sídlem na území Česka. Zaměstnanec vykonává práci v Brně. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy. Z tohoto základního pravidla existují dvě výjimky. První výjimkou je případ, kdy zaměstnanec koná práci v jednom státě pro zaměstnavatele, který má sídlo v jiném státě, než ve kterém je práce vykonávána – v těchto případech je rozhodné právo státu, v němž má zaměstnavatel sídlo.
2. Zaměstnanec p. Opička s bydlištěm v Německu pracuje pro zaměstnavatele EHV Enterprise a. s. se sídlem na území Česka. Práce je vykonávána na území Slovenska. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy. Pokud však v daném případě má zaměstnanec bydliště ve státě, v němž je práce vykonávána, je rozhodné právo státu bydliště zaměstnance. Dá se říci, že se opět uplatní základní pravidlo státu výkonu práce uvedené v prvním příkladu.
3. Zaměstnanec p. Opička s bydlištěm v Košicích pracuje pro zaměstnavatele EHV Enterprise a. s. se sídlem v Brně. Práce je vykonávána ve Zlíně. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy, pokud není dohodnuto jinak. Smluvní strany se mohou dohodnout na použití práva slovenského nebo i práva třetí země.

Právní úprava rozlišuje mezi tzv. cizinci ze třetích zemí a občany EU. Občané EU (do které například patří i Slovenská republika), mají v tomto směru přístup do České republiky za prací výrazně jednodušší. Přesto se ani oni nevyhnou některým povinnostem, na které se bohužel poměrně často zapomíná. Povinností občana Evropské unie, který hodlá na území České republiky pobývat déle než 30 dní, je ohlásit na cizinecké policii místo svého pobytu, a to do 30 dnů ode dne jeho vstupu na území ČR. Takto nahlášená adresa pak slouží jako primární kontaktní a identifi kační adresa pro daného občana unie. Povinnost nahlásit místo pobytu na cizinecké policii musí splnit přímo daný občan EU, pokud ovšem tuto povinnost za něho nesplní jeho ubytovatel (typicky hotel, ve kterém je ubytovaný). Za nesplnění této povinnosti pak hrozí přímo občanovi EU pokuta až 3000 Kč. Zaměstnavatel, který zaměstná cizince nebo občana Evropské unie, je povinen nejpozději v den jeho nástupu do práce písemně informovat příslušnou krajskou pobočku úřadu práce. Tato písemná informace musí obsahovat celou řadu údajů (jméno a příjmení zaměstnance, jeho adresu, číslo cestovního dokladu, druh práce, místo výkonu práce a další údaje stanovené zákonem). Za nesplnění této povinnosti zaměstnavateli hrozí pokuta až 100 000 Kč, ačkoliv se většinou s ohledem na relativně nízkou závažnost udělují pokuty nižší. V každém případě však jde čistě o odpovědnost zaměstnavatele – samotného zaměstnance tedy nelze v této souvislosti jakkoliv sankcionovat. Pokud tyto povinnosti nesplníme, dopouštíme se správního deliktu, který může být ohodnocen nemalou pokutou.

Vážení čtenáři, shrnula jsem zde minimální informace ohledně zaměstnávání cizinců v rámci EU. Toto je ale ta jednodušší část – daleko horší a náročnější já část zaměstnávání osob mimo EU, o kterých si povíme v dalším čísle. Příklad: zaměstnanci z Vietnamu – tomu říkám oříšek. Ale já říkám bronzový oříšek, protože i přes veškeré šílenosti v rámci nesouladu rodných čísel, jmen a povolení mně konkrétně u jednoho velkého zaměstnavatele čekalo přímo pátrání z hlediska již registrovaných rodných čísel. A protože mě baví tzv. legislativní špeky, tak jsem lehce nahlédla na zaměstnávání uprchlíků, a to je teprve zajímavé téma. To bych zde zaplnila celý časopis, za což by mě mediální komise asi neměla ráda, ale pokud bude toto téma aktuální, velmi ráda ho v případě dotazů otevřu. Na Komoře veterinárních lékařů jsou v současné době volby a já bych si tímto dovolila poděkovat panu MVDr. Vladimíru Rejnkovi – předsedovi mediální komise, panu MVDr. Martinu Grymovi za korekce, a za vtipné komentáře k mým fotografiím panu Chudobovi. Děkuji také sekretariátu paní Sylvě Skálové, Radce Vítkové a Mgr. Tomáši Vavrušovi, kteří sdílejí mé myšlenkové pochody, když vybírám téma s tím, co by vás zajímalo. A v neposlední řádě vám, čtenářům.

Přeji krásný podzimní čas a těším se na vás na sněmu Komory veterinárních lékařů ČR, který se bude konat 17. 11. 2018 v Kongres & Golf hotelu Darovanský dvůr.

Edita Jelínková Hrdličková
EHV Enterprise, a. s.