Je-li pracovní poměr sjednán s tím, že má po uplynutí určité doby skončit, jde o pracovní poměr na dobu určitou. Není-li sjednána doba trvání, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou (nevyvratitelná domněnka). Aby byl založen pracovní poměr na dobu určitou, musí strany ve smlouvě vyjádřit, jak dlouho má pracovní poměr trvat. Doba trvání může být vyjádřena prostřednictvím: data, doby, podmínek v kombinace výše uvedeného. Dobu trvání pracovního poměru lze změnit z neurčité na dobu určitou. Pracovní poměr na dobu určitou nesmí trvat déle než tři roky. Sjednání pracovního poměru na dobu určitou lze mezi stejnými smluvními stranami opakovat nejvýše dvakrát. Celkem smí být tedy pracovní poměr sjednán až třikrát po sobě. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba tří let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

Pokud uplynula doba kratší než tři roky, jde o opakování doby určité. Omezení se nevztahuje na případy, kdy zvláštní předpis předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu, typicky u agenturního zaměstnávání (tato varianta je v současné době hodně aktuální a rozšířená, ale to by bylo na samostatné téma).

Vznik pracovního poměru na dobu neurčitou není nutné písemně stvrzovat

Výjimku lze uplatnit tam, kde je na první pohled zřejmé, že nelze založit pracovní poměr na dobu neurčitou a buď nestačí doba trvání tři roky, nebo je třeba opakovat dobu určitou víckrát než třikrát po sobě. Jedná se o tyto případy: sezónní práce či zvláštní (například grantový) způsob fi nancování. Výjimku nelze uplatnit v případech, kdy potřeba sjednání a opakování doby určité není dána vlastností provozu nebo činnosti zaměstnavatele, ale jinými okolnostmi (například uplatnění práva na pracovní volno pro dlouhodobou překážku v práci, jako je mateřská nebo rodičovská dovolená).

Pokud byl se zaměstnancem sjednán pracovní poměr na dobu určitou v rozporu se zákonem, mění se v pracovní poměr na dobu neurčitou, pokud zaměstnanec před uplynutím doby trvání pracovního poměru písemně sdělil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání. Kdyby zaměstnanec nesdělil, že trvá na dalším zaměstnávání, pracovní poměr uplynutím sjednané doby skončí. Pokud zaměstnanec sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání, a zaměstnavatel se vznikem pracovního poměru na dobu neurčitou nesouhlasí, musí do dvou měsíců uplatnit u soudu návrh na určení, že by se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou uzavřený v souladu se zákonem.

Pracovní poměr původně sjednaný na dobu určitou se ze zákona mění v dobu neurčitou v případě, že zaměstnanec pokračuje v konání prací po uplynutí sjednané doby a s vědomím zaměstnavatele. Při splnění uvedených podmínek zůstávají v pracovním poměru zachována všechna práva a povinnosti, pouze se mění trvání z doby určité na dobu neurčitou. Vznik pracovního poměru na dobu neurčitou není nutné písemně stvrzovat. Uvedený následek není vázán na souhlas, nýbrž musí být s vědomím zaměstnavatele. Na vědomí zaměstnavateli se tato skutečnost dá i tehdy, pokud o výkonu práce ví nejbližší nadřízený zaměstnanec. O výkon práce s vědomím zaměstnavatele nejde v případě, pokud zaměstnanec ví, že vykonává práci proti jeho vůli.

Pracovní poměr skončí přímo v důsledku uplynutí sjednané doby. Zaměstnavatel za účelem skončení pracovního poměru nemusí nijak právně jednat. Byla-li doba trvání pracovního poměru omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň tři dny předem. Ve všech případech lze doporučit, aby zaměstnavatel zaměstnance na skončení pracovního poměru v důsledku uplynutí doby určité prokazatelně předem upozornil. Před skončením pracovního poměru na dobu určitou v důsledku uplynutí sjednané doby nechrání zaměstnance žádná ochranná doba.

...o něčem takovém náš hokej již dlouho jen sní

Po přečtení výše uvedeného jsou čtenáři asi jasnější motivy zaměstnavatelů k nastavení pracovního poměru zaměstnanců na dobu určitou. V současné době se s dobou určitou hodně setkávám u státních zaměstnanců, u zaměstnanců státních škol a univerzit.

Na jedné straně chápu zaměstnavatele z hlediska opatrnosti vůči zaměstnanci, jeho výkonu pracovní činnosti a ochrany z důvodů vyplacení odstupného. Na druhé straně je zaměstnanec, který zpravidla i při sjednaném pracovním poměru na dobu určitou prochází tří měsíční zkušební lhůtou s progresí nejistoty, zda mu za rok či dva bude smlouva prodloužena. Na základě vašich čtenářských dotazů budeme v příštím čísle navazovat na toto téma a pokračovat podmínkami v rámci pracovní činnosti na dohodu o provedení práce včetně vzoru smlouvy s návazností na nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), které představuje právní rámec ochrany osobních údajů platný na celém území EU.

Edita Jelínková Hrdličková
EHV Enterprise, a. s.