V předcházejících dvou číslech jsme pracovali s jednodušší formou pracovně právního vztahu, a to dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti. Tímto závěrečným dílem si shrneme ve zkratce nejzásadnější postupy a povinnosti. Základním právním předpisem, který upravuje typy pracovních poměrů, je zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů - Zákoník práce. Pracovní poměr se zakládá ve většině případů pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a vždy se uzavírá písemně, minimálně ve dvou vyhotoveních. Pracovní poměr nemůže být uzavřen mezi manžely u podnikajících fyzických osob.

Základní pravidla:

• pracovně právní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a řídí zákoníkem práce,
• zakládá se pracovní smlouvou a vzniká dnem nástupu do práce,
• po nástupu do práce máte vy i zaměstnavatel právo na zkušební dobu; ta je obvykle tři měsíce od vzniku pracovního poměru (šest měsíců u vedoucích pracovníků). V této době můžete vy i zaměstnavatel bez udání důvodu ukončit pracovní poměr,
• oznámení ukončení pracovního poměru ve zkušební době musí být písemné.

Většina zaměstnavatelů s vámi nejprve uzavře pracovní poměr na dobu určitou, a pak platí:

• v pracovní smlouvě je uvedeno datum ukončení pracovního poměru nebo doba trvání pracovního poměru,
• u stejného zaměstnavatele můžete pracovat na dobu určitou bez přerušení maximálně tři roky a zaměstnavatel vám ji může maximálně 2x prodloužit - to však neplatí pro důchodce, u sezónních prací a u práce přes agenturu,
• po 3 letech pracovního poměru, na dobu určitou můžete ukončit práci a po šesti měsících opět uzavřít pracovní poměr u stejného zaměstnavatele na další tři roky,
• pokud jste dosáhli maximální délky pracovního poměru na dobu určitou (2 x 3 roky) a zaměstnavatel vás chce dále zaměstnávat, mění se váš pracovní poměr automaticky na dobu neurčitou,
• pracovní poměr ze strany zaměstnavatele se také ne vždy (ale je hodně těchto případů) sjednává na dobu neurčitou. Doba určitá funguje něco jako pojistka v rámci plnění pracovních úkolů ze strany zaměstnance vůči zaměstnavateli.

Zaměstnavatel by měl písemně informovat také o:

• délce dovolené a jak se stanovuje,
• výpovědních dobách,
• týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
• mzdě, termínu a způsobu jejího vyplácení,
• kolektivních smlouvách.

Učinit by tak měl do jednoho měsíce od nástupu zaměstnance. Případně může tyto údaje zahrnout přímo do pracovní smlouvy. Pracovní smlouva na hlavní pracovní poměr může být i na zkrácený úvazek, pokud je to ve smlouvě uvedeno.

Základní povinnosti každého zaměstnavatele při vzniku nového pracovního poměru zaměstnance lze shrnout v následujících sekcích. Zaměstnavatel musí splnit zejména následující ohlašovací povinnosti:

• nahlásit zaměstnance u zdravotní pojišťovny ve lhůtě do osmi dnů od vzniku pracovního poměru a místně příslušné správě sociálního zabezpečení nahlásit zaměstnance, taktéž ve lhůtě do osmi dnů od vzniku pracovního poměru,
• splnit registrační povinnost plátce daně u místně příslušného finančního úřadu - zde je lhůta stanovena na 15 dnů od vzniku povinnosti srážet daň, respektive zálohu na daň,
• každý zaměstnavatel je povinen přihlásit se k zákonnému pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, které spravuje pojišťovna Kooperativa, a. s., (i jiné pojišťovny, které mají produkt zákonného pojištění pro zaměstnavatele). Tato povinnost neplatí v případě, že zaměstnavatelem je orgán státní správy.

Se vznikem pracovního poměru je dále na straně zaměstnavatele nutno provést například následující úkony:

• uzavřít pracovně právní vztah, vyhotovit pracovní smlouvu a mzdový nebo platový výměr, ? vlastnímu uzavření pracovně právního vztahu (pracovní smlouvy) předchází nashromáždění například těchto dokumentů - zápočtový list, výpis z trestního rejstříku, potvrzení o zdravotní způsobilosti pro výkon dané pracovní pozice, doklady o ukončeném vzdělání atd.,
• obeznámení zaměstnance se mzdovými a pracovními podmínkami (pracovní řád atd.) a provést školení o bezpečnosti práce a ochraně zdraví při práci
• získat písemný souhlas zaměstnance s předáním osobních údajů ke zpracování v souvislosti se zaměstnáním a jejich uchovávání v rámci GDPR.

§ 106 zákoníku práce - Práva a povinnosti zaměstnance ve zkratce

Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.

Zaměstnanec je povinen:

a) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době, i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno,

b) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

§ 55 zákoníku práce - Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem

Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.